Gulášek pana nadlesního

Tož v pohádce, kamarádi, kašičku vařila myšička. Tomu dala, tomu dala... Ale v reálném životě jsem vzal do ruky dnes vařečku zase já, přiznávám se že po velmi dlouhé době, neboť o vánocích jsem na vaření ani nesáhl, a v prototypové dílně jsem pro nás vymyslel a následně ukuchtil GULÁŠ PANA NADLESNÍHO. A protože, jak už je mým zvykem, vařím zásadně bez receptu, a všechny přísady dávkuji podle věhlasné české kuchty Magdaleny Dobromily Rettigové, tedy "přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně", napíšu sem alespoň hrubý postup, abych alespoň takto svůj prototyp zachoval i budoucím generacím. Pokrájel jsem 5 velikananánských cibulí, které jsem nechal zesklovatět na oleji, přimíchal 1,5 kg hovězí kližky pokrájené na malé kousíčky, šup tam se třemi kvalitními klobásami, do hrnce jsem vrazil ještě zhruba 30 dkg na kostky pokrájené oravské slaniny, 1 konzervu maličkých žampiónků, 1 sáček mixu lesních hub a 1 sáček takových skoro exotických hub až z daleké Číny, 10 na kostky nakrájených brambor, to celé jsem zalil třemi litry vody a přimíchal 1 sáček gulášového koření od tety Vitany, 1 sáček koření na houbový guláš od celkem neznámé firmy, a 2 lžíce soli. Pak mi došlo, že k houbám bývá někdy dobrá švestková omáčka, jenomže... co s omáčkou u guláše, že jo? A tak jsem do hrnce vyklopil celou velikou sklenici kompotu z půlených švestek, rozumí se samo sebou že včetně toho dobrého sladkého nálevu (ze kterého jsem předtím upil opravdu jen tak symbolicky). Dále už jsem jen vařil a míchal a míchal a vařil a vařil a míchal, během čehož jsem stihl ve druhém hrnci připravit a uvařit jako přílohu ještě 1 kilogram dlouhozrnné rýže Lagris. Vzniklé množství jídla pokryje potřeby mé rodiny zhruba na 4 dny, a my tak nemusíme každý den stát u sporáku, a vymýšlet, co uvaříme na dnes. Výsledek jsem pak servíroval na hlubokých talířích, a sám si svou dnešní snahu dovolím ohodnotit stupněm kvality "mňaminky mňam".