Když vařej básníci

Dneska jsem unavenej, ale nechtělo se mi jen tak nahlížet do počítače. Zatímco obě mé holky šly spát, já jsem si trošku práce našel, a rozhodl jsem se jim dobrou večeři na dnešní večer udělat. Nakoupit nepůjdu. Tož mrknu, co asi spížka mohla by mi dát... Našel jsem pánvičku s olejem (pravděpodobně asi) od včerejška. Je ale voňavý, zlatý, tak ho použiju, i když je z dřívějška. Pokrájel jsem do něj tři relativně malé, žluťoulinké cibulky. Pak čtyři brambory rozkrájel jsem nejdřív na půlky, a potom ještě trošku, vlastně až na malé kostičky. Co s nimi? No šup je k cibulkám do té pánvičky! Lednička dala mi dva sáčky mražených zelených fazolkových lusků. Můžu je použít? No a proč ne? A tak je do pánvičky lusknu, Přidal jsem rajčatový protlak, a sůl, a trochu toho kečupu. Ochutnal jsem to, pro jistotu, abych si nezpůsobil potupu, a rozhodl se přisypat dvě hrsti koření na čufty až z daleké Dalmácie. Jídlo to zajímavě dochutí, a vůni těch fazolek mi to nepřebije. Pak ještě nakrájet dvě rajčátka, a jednu malou špetku oregána. Maso v tom není, tož dneska večeře bude i pro vegetariána. A hlavně pro mou Gitku a Jarmilka si snad na tom taky pošmákne. Než holky vstanou, kuchyň nám vůní téhle bašty nasákne. Chtěl jsem Vám pořídit i fotku, ale kdepak je asi foťák v průběhu stěhování? Krabic od banánů je tady dost, ale k žádné z nich se však nepřikláním, tož vystačit si musíte jen s popisem receptu, který jsem sem dal. Tak vařej básníci, jen z toho, co dům jim nabídl a dal...