Tož zavřel jsem se do své prototypové dílny, a do přiměřeně velikého kastrolu nalil přiměřené (spíše větší) množství oleje, na kterém jsem dozlatova zpěnil šest obrovských cibulí, nakrájených na přiměřeně malé kostičky. Přidal jsem skoro kilo slovenského točeného salámu a pět nožiček Hrádocké čabajky, nakrájené na zhruba stejné kostky, co cibule. Zalil jsem přiměřeným množstvím, asi čtvrt litrem, medového piva, když jsem mezitím zbytek lahve vypil sám. Do směsi jsem plynule přidal očištěné brambory, a dostatečné množství sladké papriky, pepře, soli, sušeného česneku, a trošičku petrželové naťky. Protože konzistence toho všeho byla velmi hustá, dolil jsem půl litrem vody. A dál už se to tak nějak tvořilo samo ... Po půl hodině vaření jsem směs ochutnal, a nakonec jsem tam vrazil ještě sůl, papriku, bobkový list a pokrájené žampiónky. Musel jsem přilít dalšího půl litru vody, protože to bylo husté tak, že už to nešlo ani míchat. Vůně, linoucí se z prototypové dílny už dorazila i do obýváku a pomaličku polehoučku prosycovala celý byt. Ostatní členové rodiny začali nenápadně čichat a olizovali se, ještě než jsem servíroval na talíř.