Závin s jablky a ořechy

Byli jsme na chalupě a ohlásila se návštěva na kafíčko. Samozřejmě jsme byli jak u snědeného krámu. Z lednice na mě mrklo jedno vajíčko, trochu mléka, zbyteček sádla, půlka droždí atd. Nezbylo nic, než improvizovat, ale rychle! Hodilo se i pár jablek, scvrklých, jak starý indián. Našla jsem i trochu loupaných ořechů a vysušené rozinky. Skořici jen celou, ale co, česká žena si dokázala poradit se vším, tak jsem ji zkrátka nastrouhala. Droboučké kousky, které jsem neměla čas vybírat, jsem doufala, že by mohly v jablkách změknout. (Ani náhodou). Ze dvou deci teplého mléka, půl lžíce cukru a droždí jsem připravila kvásek, do mísy jsem k mouce přidala sůl, jednu a půl lžíce cukru, rozpuštěné máslo a sádlo dohromady, trochu jsem si nechala na pomazání před i po pečení. Mezitím už vzešlo droždí, tak šup s ním do mísy a vajíčko, rozkvedlané v trošce mléka také. Rychle jsem vypracovala těsto, nesmí být tuhé ani moc lepivé. Než vykynulo, připravila jsem jablka, smíchala je s cukrem, ořechy, rozinkami a skořicí. Vykynuté těsto jsem rozdělila na dvě poloviny, z každé jsem rovnou na pečící papír roztáhla rukama na přiměřeně velké placky, rozdělila na ně jablečnou náplň, zarolovala, potřela částí rozpuštěného omastku, a protože jsem těsto neválela, nebylo třeba, aby znovu kynulo. Jakmile měla trouba 190°C, už se záviny pekly. A upekly se báječně a báječně chutnaly, což může dosvědčit návštěva, jenž ztrestala jeden a půl závinu ve dvou lidech. Možná by jedli dál, kdybych chytře zbytek neschovala. Normálně se s vařením i pečením doslova mazlím. Ale teď šlo o reputaci. A vyšlo to.